Nepřízpusobivý


< Zpět na sekci Hudba

Nádraží je moje, lavička chce svoje
Vína, ty mám troje, příliš nevoním.
Ubalím si cígo, kéž bych měl i pivo
Lidi to je dílo, než se probudím.
Bylo časně z rána, přišla přísná dáma,
Čumím jako vrána, o problému vím.
Než jsem se já probral, deky z těla serval,
Víno k sobě schoval, do mě klábosí:

Ona pořád prudí, že prý mě to nudí
A mě v hlavě zvoní, že chci dvě deci.
Pak jsem uposlechnul, svojí řití pohnul
Kámoše jsme krouhnul o oblečení.
Vydal jsem se vzhůru, z úřadů mám hrůzu,
Udělat si túru, cestou na pracák.
Už vidím tu kostku, plnou chytrých mozků
Nápis ÚP v rožku, zase přemítám:

Vidím zas tu dámu, v obstarožním hávu,
V ruce drží kávu, práci nabízí.
Málem jsem se složil, chladný pot mě polil,
Můj svět se zhroutil, musím vypadnout
Po chodbě se ploužím, s úřadem se loučím,
Dveře k sobě tlačím, víno v hlavě mám.
V tom zas přísná dáma, venku u cigára
Zjevně vyčerpaná, stejně láteří:

Já se práce bojím, na co já se strojím
na úřady chodím, nemůžou mi nic
Já jsem prostě jinej, nepřizpůspobivej
Tak mi státe přidej , já chci dávek víc

Stát je dojná kráva, to není nová zpráva
Blbý odolává frontu vystojím
Na důchod se šetřím, proto tomu věřím
Že patnáctýho složenkou se spokojím